Měsíčková mast je jedna z velmi starých mastí našich babiček a prababiček. Používala se na rozpukané ruce, opařeniny, na dlouho citlivé popáleniny, na omrzliny.
Působí hojivě na hluboké zhnisané rány a zlepšuje pevnost cév. Tohoto efektu se s úspěchem používá při přírodním léčení křečových žil a hemorroidů.
Měsíček lékařský, latinsky Calendula officinalis L., slovensky Nehtík lekárský je bylina pocházející ze Středomoří a pěstuje se jako okrasná a léčivá rostlina po celé Evropě. Používá se buď květ nebo celá nať. Suší se ve stínu a uchováváme ji v suchu, protože velmi lehko přijímá vzdušnou vlhkost. Ůčinné látky jsou žlutá a červená karotenoidní barviva dobře rozpustná v tucích a z kyselin kyselina salicilová. Soubor účinků je tedy dezinfekční, protizánětlivý, podporuje hojení poškozených tkání.
V dnešní moderní kosmetice se droga nebo olejové výtažky používají v hojivých krémech /Indulona s měsíčkem/, vyrábějí se z něj různé léčivé oleje nebo emulze. Také v podobě krému tlumí účinky ultrafialového záření, působí jako mírná ochrana před spálením slunečními paprsky.
Naše babičky si z něj vyráběly mast. Nůžkama odstřihly kvetoucí rostlinu těsně u kořenu, rozstříhaly listy, květy, a stonek. Dvě hrsti takto rozstříhaného nebo jemně nařezaného měsíčku daly do 1/2 kg dobře vyškvařeného sádla. Celou nádobu se sádlem a měsíčkem ponořily do větší nádoby s vodou a na kamnech vařily zhruba dva dny. Ráno jak zatopily, přivedly vodu k varu a nechaly vařit celý den. Přes noc sádlo ztuhlo a druhý den se proces opakoval.Třetí den sádlo přecedily do skleniček, případně je zasterilovaly. Takto vyrobená mast neplesniví.
Pokud chceme tento proces zopakovat, používáme zásadně kameninové, skleněné, nerez, smaltované nebo skleněné nádoby. Také všechny pomůcky by měly být buď dřevěné, nerez, nebo z umělých hmot. Některé látky reagují s kovy, pozor tedy na nůžky nebo nůž.
Na křečové žíly, hemorroidy, bércové vředy aplikujeme nejméně dvakrát denně. Dáváme pozor, abychom jen jemně natírali mastí a nemasírovali, protože křečové žíly se nesmějí masírovat, aby nedošlo k embolii. Sádlo se velmi dobře vstřebává a také pokožka po namazání se omlazuje a zvláčňuje. Ke kosmetickým účelům se proto používá mast pouze z květů, ale pro větší pružnost cév jsou důležité látky, které jsou v listech a stonku. Půst z hlediska léčitele
Půst patří, stejně jako klystýry, k jednomu z nejstarších léčebných prostředků. Očišťuje organismus, zbavuje jej přebytečné energetické zátěže, protože k trávení orgsnismus potřebuje velmi mnoho své vlastní vnitřní energie. Z těchto důvodů zvířata, když jsou nemocná, tak nepřijímají potravu, a to do té doby, dokud necítí, že si to jejich energetický systém múže dovolit.
V době nemoci je půst zcela přirozený, jen by nemocný měl důsledně dbát na dostatek tekutin. Půstem se uvolňují některé, řekněme laicky „nečistoty“, z těla a je tedy důležité, aby se také z něj vyplavovaly, ať už prostřednictvím moče nebo potu. A proto nemocný potřebuje hodně pít, pokud možno více než dva litry tekutiny denně po malých doušcích a je dobré pít vědomě, to znamená „kousat“ tekutinu.
Půstem se ovšem myslí hladovění – nepřijímání potravy více než 36 hodin. Kratší doba je jen takové odlehčení. Pokud chceme očišťovat své tělo, můžeme držet každý měsíc jednodenní nebo dvoudenní půst. Který den by to mělo být, to si musíme vyzkoušet sami. Některé autority radí, že by to měl být ten den v týdnu, ve kterém se člověk narodil, jiné radí den úplňku nebo novu. Každý máme ale jiný organismus, a tak je nejdůležitější vysledovat, co nám nejvíce vyhovuje.
Na tento odlehčovací den se připravujeme také den předem. Strava předchozího dne by měla obsahovat co nejvíce obilovin a co nejméně bílkovin (vylučujeme maso, mléko, vajíčka), jíst bychom měli tak nejpozději do l8 hodiny a pak již jen pít. Druhý den, den vlastního půstu, pijeme pokud možno hodně tekutiny, nejlépe krevčistící bylinkové čaje. Pijeme je pomalu, koušeme. Vyhýbáme se pohledu na jídlo nebo ostatní okolní lidi, kteří jídlo konzumují. Máme-li motivaci, tento odlehčovací den zvládneme velmi dobře psychicky. Vždycky, když máme hlad, napijeme se. Další den ještě nesnídáme, ale nejprve se ráno napijeme bylinkového čaje a jíme lehké jídlo až po deváté hodině, kdy podle orientální medicíny je již žaludek připraven k příjmu potravy. Bylinné čaje se zásadně nesladí.
U dlouhodobějších hladovek platí zásada, že jak dlouho trvá hladovka, tak dlouho se na ni připravujeme a tak dlouho z ní vycházíme. To znamená, že na desetidenní hladovku se připravujeme deset dní předem a deset dní po hladovce upravujeme stravu do našeho normálu. Před hladovkou nejdříve opět vyřadíme ze svého jídelníčku bílkoviny, které se rozkládají v našem organismu nejdéle a zbytky z trávení jej zanáší. Vyloučíme tedy vejce, maso, mléčné výrobky, ale i vývary z masa, jako jsou bujóny (masox). Dále pak vylučujeme rostlinné potraviny, které mají mnoho bílkovin, jako např. luštěniny (soja, fazole, hrách, čočka) a zeleniny, které mohou vyvolávat ve střevech nadýmání a kvašení (cibule, česnek, nebo ovoce – hrušky). Vyřadíme i chléb a všechny ostatní potraviny, kde jsou kvasnice a zůstane nám většinou jen obilná kaše s trochou ovoce. Tato kaše, nejšetrnější je bílá rýže, i když jinak používáme celozrnnou, s trochou dušeného ovoce a trochou přepuštěného másla (máslo nepatří v tomto případě mezi mléčné výrobky, je to tuk). Jako další můžeme jíst jen řídký zeleninový vývar nebo vývar z ovesných vloček nebo rýže a pak nastává již samotná hladovka a pití čajů. Někdo připouští i pití zeleninových šťáv, jako náhražku stravy a zdroj vitamínů, ale já dávám přednost úplné hladovce. Další zásada při hladovce je abychom tělo čistili i jiným způsobem, třeba potnými kůrami a klystýry.
Ty jsou mimochodem při delších hladovkách než jeden den nutné, protože může bolet hlava z toho, že organismus není dostatečně vyčištěn, a v tlustém střevě je ještě velké množství zbytků potravy, která je i nadále natravována a vstřebávána do těla. A protože již není co trávit, vstřebávají se do těla jedy, které tělo otravují a vedlejší účinek může být bolest hlavy. A tak, místo, abychom tělu odlehčili, ještě mu ubližujeme.
Z půstu vycházíme tedy stejně dlouho, jako půst trval a v podstatě obráceným postupem, jen s tím, že prvním jídlem by měla být rýžová kaše s tukem (přepuštěné máslo se dělá stejným způsobem, jak jej dělaly naše babičky, pomalu jej na ohni zahříváme, a tím zbavujeme vody, ale tak, aby se nepřepálilo a sbíráme pěnu, není třeba jej uchovávat v ledničce a ono nežlukne, také k organismu se chová šetrněji). Tak tedy po tomto prvním jídle, které je zde proto, aby nastartovalo opět trávicí cyklus, zde je tuk nutný, aby potrava procházela střevy co nejrychleji a nejšetrněji, pokračujeme v obilovinách a dušeném ovoci, pak přidáváme zeleninu, nejprve polévky, pak teprve dušenou, pak kvašené výrobky, jako chléb, luštěniny, mléčné výrobky a nakonec se úplně vrátíme ke svému jídelníčku. Při desetidenní hladovce tento návrat k běžné stravě trvá tedy opět deset dní.
Delší hladovky by měly být pod dozorem lékaře.
V době hladovění dochází k zintenzívnění pocitu hladu v některých etapách. Jsou to první tři dny, ve čtvrtém a v pátém dnu již pocit hladu není nutkavý. Od sedmého dne již většinou nepociťujeme hlad. Naopak máme pocit velkého odlehčení, uvolnění a v intelektuální rovině rozvoj intelektu, tvořivosti a pocit jakoby lehké a vyčištěné hlavy.