Sám název křišťál pochází z řeckého krystallos, což znamená led a chemicky je to oxid křemičitý, čili odrůda křemene. Je bezbarvý a průhledný, někdy mírně zakalený.
Tento kámen je znám již z neolitu, což je 12. tisíciletí před naším letopočtem. V době starověkého Říma se dodával na trh z Alp pod názvem zkamenělý led. Připomíná jej i Plinius st. Název quarz poprvé zavedl v r. 1529 Agricola.
Východní národy jej uznávaly jako kámen trpělivosti a dokonalosti a dokonce Tibeťané jej používali jako lék na rány. Brousily se z něj koule, které sloužily k magickým účelům. Léčily se jím bolesti žaludku i srdce a pití z křišťálové číše chránilo před bolestí zubů. Křišťál v ústech mírní žízeň. V buddhismu patří mezi sedm drahocenností.
V přírodě je velmi rozšířen. Historicky známou oblastí je Srí Lanka, Barma, Keňa, Madagaskar a hlavně Brazilie, v Rusku na Urale. Zvláště významné lokality jsou v Alpách, kde se těží. Nedaleko Münsteru byly nalezeny kříšťály o hmotnosti 700 kg. Můžeme objevit až 7 metrů dlouhé krystaly (z Madagaskaru).
Největším vybroušeným křišťálovým předmětem je koule o průměru 33 cm a o hmotnosti téměř 49 kg. Byla vybroušena v Číně z velkého bloku nalezeného v Barmě a nalezneme ji v Smithsonian Institutu ve Washingtonu. Tady také nalezneme největší drahokamově opracovaný křemen, brazilský křišťál asi o 7 tis. karátech.
Křišťál je symbolem průzračnosti a čistoty, stejně jako čistoty myšlenky a jasnozřivého ducha. Světlo, jež křišťálem proniká, je tradičním obrazem čistoty, moudrosti. Je obdivován mystiky, fantaztickými vyprávěči, stejně jako surrealisty.
Podle indické mineralogie se křišťál liší od diamantu pouze stupněm svého zrání – křišťál je nedostatečně „zralým“ diamantem.
Hrdinové východu i západu se při hledání královské moci na konci temného lesa setkávali s křišťálovým palácem.
V oceánsko-australském a severoamerickém šamanismu je považován horský křišťál za „kámen poznání“ uvolněný z nebeského trůnu a za nástroj jasnozřivosti šamana. Na Borneu šaman Dayak používal různé magické předměty, z nichž nejdůležitější byly křišťály (batailau) k vyhledávání duše nemocného.
Na ostrově Dobu (Melanézie) pozoruje léčitel osobu, která vyvolala nemoc v křišťálu. V Austrálii je horský křišťál, jenž hraje důležitou roli při zasvěcení léčitelů, nebeského původu. Často je považován za zlomek, který se oddělil z trůnu Nejvyšší nebeské bytosti. Stejně je tomu i u Negritů z Malacca. U Semangů a Dayaků používají šamani tento „kámen poznání“, protože odráží vše, co přichází do duše nemocného, ale i kam duše nemocného zabloudila. U Negritů vidí léčitel v křišťálu rovněž nemoc. Podle nich je křišťál obydlen duchy, kteří jim ukazují nemoc.
V symbolismu u amerických indiánů je křišťál považován za posvátnou substanci nebeského původu, který vede k jasnozřivosti, moudrosti, věštění a schopnosti létat. Tyto průhledné nebo průsvitné kameny jako je křišťál, křemen, obsidián, diorit, byly tradičně prérijními Indiány používány jako talismany a zprostředkovatelé vizí – usnadňovaly trans, který dovoloval vnímání neviditelna. U Navahů horský křišťál zvedal Slunce – osvětlovače světa.U Májů kněží dávali zlomky horského křišťálu do medoviny a pak se probouzelo jejich vědomí a mohli číst v budoucnosti.
Horský křišťál byl ve velké vážnosti také u prvních křesťanů, kteří jej považovali za symbol Neposkvrněného početí. Ve Skotsku některé rody uchovávaly křišťálové koule, které považovali za kámen vítězství. Voda, ve které je omývali, byla používána jako lék pro zvířata a lidi. Horský křišťál je zejména v Austrálii a na Guinei považován za dešťový kámen par excellance. Podle Plinia byl již používán v antické medicíně, zejména na ledvinové nemoce.
Podle arabské tradice ochraňuje před nočními děsy.
Prei-litho, Orfeova bášeň o kamenech, opěvuje křišťál, jež je původcem plamene, milostné vášně, stejně jako vyvolává božskou lásku.
Jak v Austrálii, tak i na Západě, symbolizuje křišťál fluidní nebo zářivou látku z onoho světa, jiných úrovní, pro člověka neznámých. Představuje schopnosti dané člověku neviditelnem, jiným, nadsmyslným alternativním světem. V Jižní Americe je křišťál nazýván nebeským kamenem a je symbolem magické substance, která pronikne-li do očí a těla kněze, umožňuje vidět mimo vězení těla.
Podle většiny irských textů, přilétali poslové z onoho světa jako ptáci. Když však připluli po moři, používali skleněných nebo křišťálových člunů. Tyto materiály očividně symbolizují technickou dokonalost nedostupnou člověku. Průhlednost křišťálové lodi také symbolizuje nehmotnost cestovatele a duchovní charakter jeho poselství. Elfové jako například Cendrillon měli skleněné nebo křišťálové sandály. Křišťálový palác je archetypem snu a snění. Astrologicky je křišťál připisován Kozorohu, Lvu a Vodnáři.