Kaštan je jeden z oblíbených stromů, protože snad všichni jako děti jsme z jeho plodů vyráběli figurky a také je po sobě házeli při cestách ze školy, zatím, co jsme se brodili ve spadaném listí. Sbírali jsme kaštany nejen jako hračku, jako krmivo pro zvířata, ale i jako příjemnou věc do kapsy a k hlazení. Na podzim vždycky většina dětí má plné kapsy kaštanů. Já se přiznám, že jsem v omhletom dítě doposud. Kaštan je vlastně botanicky správně řečeno strom, který se jmenuje Jírovec maďal, ale známe jej i pod jmény pakaštan nebo kaštan koňský.
Málokdo ale ví, že tento tak notoricky známý strom je domovem v našich zemích teprve pouze necelých 400 let. Stejně, tak jako brambory a i jiné plodiny. Kaštan koňský je domovem v Malé Asii, odkud jej okolo roku 1557 přivezl do tehdejšího Cařihladu (Istambul) Busech a pak rakouský velvyslanec von Urgnad jej zaslal do sídelního města Vídně. Zde jej ředitel císařské zahrady Clusius rozmnožil a od r. 1588 se rozšířil i v našich zemích. V Matthiolově herbáři z roku 1562 jej ještě nenajdeme, ale v jeho dalším vydání od Daniela Adama z Veleslavína z roku 1596 se již píše: „Jest i jiné přespolní pokolení kaštanův, kteréž jsem tuto pro krásu a spanilost jeho vymalovati dal. Takovou ratolest i s ovocem z Konstantinopole odeslal mi vzácný muž Augerius Busbequius, Jeho Milosti Císařské v Turcích legát… Turci je jmenují koňské kaštany, protože soptivým koňům velmi prospívají.“ Tolik Matthioli v překladu Tadeáše Hájka z Hájku, dvorního lékaře oné císařské milosti, jímž myšlen Rudolf, toho jména druhý.
Původně se myslelo, že kaštan pochází z Azie, ale v současné době se má za to, že se vyskytoval planě i v severních horských oblastech Řecka. Někteří botanici zastávají názor, že je to pozůstatek třetihorní květeny. To, že rostl i v třetihorách by nasvědčovaly i nálezy charakteristických plodů v hnědouhelných vrstvách. V současné době se sází většinou ve stromořadích, protože dává pěkný stín, není hostitelem škodlivého a nepříjemného hmyzu, naopak jej odpuzuje, esteticky je velmi libý na pohled, zvláště v době květu, kdy je vhodnou potravou pro včely. Plody se používají i jako krmivo pro prasata a ovce. Dřevo nemá valné ceny. Latinský název je Aesculus hipocastanum. Hipo je předpona, která vychází z řeckého výrazu pro koně. Možná k tomu přispěla i barva kaštanů, barva obvyklá pro srst koně. Ale pravý název s podobou koně je prý hlavně od toho, že když na podzim odpadnou listy, tak po nich zůstává jizva ve tvaru koňské podkovy.
Jméno jírovec má původ ve svém významu šťavnatý, bujný. Maďal je původu maďarského (původně magyal) a je to maďarské jméno pro durman, jehož plodům se ostnaté tobolky kaštanu koňského velmi podobaly. Latinský výraz Aesculus, vlastně esculus pochází ze slovesa edere, kterým nazývali staří Římané druh dubů, jejichž žaludy jedli. My jim v dnešní době říkáme jedlé kaštany. Má dlouhé úzké pilovité kožovité listy, květy jsou jehnědy, plody nažky. Tyto jedlé kaštany, vlastně jsou žaludy. Roste většínou v teplejších krajích než u náš, i když se také dají zde pěstovat a vozí se k nám hlavně z Itálie.
Kaštan je tedy mohutný strom, dosahující až velikosti 30 m. Květy se objevují na 10 až 15 letých stromech a to jsou laty vijanů a jako svíce svítí na stromě podobajíce se svíčkám na vánočním stromečku. Jejich barva je bílá, někdy s růžovým nebo žlutým nádechem. V květenství je mnoho jalových prašníkových květů, které mají za úkol pouze zvětšovat květenství a podporovat nápaditost a přitažlivost pro hmyz. Kvete v květnu a červnu. Listy jsou dlouhé až 20 cm a široce dlanité. Jejich odvar se používal na oživování barvy vlasů a také sušené se vkládaly do skříní, jak šatních, tak i jídelních, protože jejich pach odrazuje moly, a to i ty moučné (zavíječe). Pokud se chcete zbavit beze zbytku moučných molů ze svých špajz a skříní, je dobré dobře vymyté prostory nebo skříňky vykouřit zapálenými sušenými listy kaštanu a řešáku. Já na to mám starou kameninovou drátovanou mísu, kterou naplním dřevěným uhlím a ve vhodnou dobu, když uhlí již jen tak tiše žhne, na ně navrším sušené listy, zavřu do spíšky a přelepím leukoplatí nebo kobercovou lepenkou dveře. Nechám několik hodin a pak větrám.
Samozřejmě, že se může stát, že si moly domů zase přinesete v potravinách, tedy jejich vajíčka nebo přímo housenky (dokáží vegetovat i v pálivé paprice nebo pepři), ale je to docela účelné. A když to zkombinujete s feromonovými „mucholapkami“ můžete vést docela úspěšný boj s tímto nepříjemným hmyzem.
Plodem je známá ostnatá tobolka, která v sobě skrývá jedno až tři hladká hnědá semena – kaštany, obvykle s velkou skvrnou pupeční. Při dozrávání puká na tři chlopně. Jak už jsme uvedli výše, tyto plody se používají jako krmivo pro prasata a koně.
Pro vysoký obsah saponinů, až 20 procent, se také používaly plody jako náhražka mýdla, hlavně v době války.
Z léčitelského hlediska mají tyto plody velký význam, hlavně pro svou vlastnost odebírání energie. Jsou nemoci z nedostatku energie a nemoci z přebytku energie. A takovou nemocí je i artroza, revma a velmi často i jiné nemoci dolních končetin nebo páteře. Je notoricky známo, že se kaštany nosí po kapsách, aby člověka nebolely kyčle nebo kolena. Praktikovala jsem to od svých 20 let, kdy jsem začala mít velké bolesti a to byl jeden z prostředků, kterým jsem je mírnila. Taky jsem využila dalšího starého babského receptu, kdy se kaštany dávají do postele. Zabalila jsem do staré plínky asi 20 kaštanů a dala je do nohou do povlaku své peřiny. Vždycky, když jsem převlíkala postel, tak jsem kaštany vyhodila a použila nové. Ostatní kaštany jsem skladovala ve stejné místnosti v kameninových džbánech a sádelňácích nahoře na knihovně. Bylo velmi zvláštní, jak stejné kaštany, tedy ze stejného stromu, ve stejném pokoji, za stejné teploty jsou úplně jiné. Kaštany, které byly použity jako léčivý prostředek v posteli, byly po těch 6 týdnech scvrklé a po rozloupnutí uvnitř zcela černé. To jak vytahovaly onu patologickou energii z mého těla. Kaštany ze džbánu byly čerstvé a uvnitř dužnaté a zelené. Po projití procedurou mé postele byly také scvrknuté a černé.
Tady je vidět, jak vynikajícím způsobem funguje takováto „přírodní léčba“.
Proto doporučuji: nasbírat na podzim množství kaštanů, uskladnit je v dekoračních předmětech vašeho bytu, a to ve stejné teplotě, jakou máte v ložnici (zvláště výhodné jsou velké dekorativní vázy, víte, kolik se tam vejde kaštanů?). Nosit kaštany při sobě, v dosahu vnitřní aury (15 cm), v kapsách pracovního pláště, kabátu, kalhot, v nejhorším případě v kabelce. Dát do uzlíčku asi 15 – 20 kaštanů a umístit je do postele, nejlépe do nohou a po 4 – 6 týdnech vyměnit za nové a čerstvé. V případě revmatismu rukou je stále žmoulat v ruce.
Tato terapie pomáhá při všech nemocech, které jsou tvořeny přebytkem energie, což jsou záněty, zvláště pak při křečových žilách, artróze, revmatismu, bolestech páteře, bolestech hlavy, bolestech a brnění nohou, otocích nohou a poruchách lymfatického systému, myomech a chronických zánětech močových cest.
Rozdrcené kaštany můžete použít i jako obklad při akutních zánětech žil nebo jakýchkoliv jiných zánětech (s výjimkou zánětu ledvin, které chtějí suché teplo).
Dalším léčitelským prostředkem opět při bolestech nohou a artrózách je naložení květu kaštanu do lihu. V době plného květu vsuneme jeden až 3 květy, podle velikosti, do láhve s akloholem o koncentraci 30 – 40 procent. Může to být nějaká vodka nebo slivovice nebo starorežná. Vyšší koncentrace není dobrá, protože v bylinkách jsou látky, které se rozpouštějí v alkoholu (ty se vyluhují) a látky, které se rozpouštějí ve vodě (a v tomto alkoholu je 60 procent vody) a ty se také vyluhují. Necháme zavřené v láhvi nejméně po dobu 3 týdnů na světlém místě, ne přímo na slunci. Protřepáváme. Pak používáme jako mazání. Já pro zvýšení prokrvení přidávám do litrové láhve 1 čajovou lžičku mletého zázvoru. Pak se ale musí více protřepávat.
Jako léčivka se používá sušený květ, a to vnitřně i vnějšně v obvyklém nálevu (polévková lžíce na 1/4 litru vody). Abych citovala odbornou literaturu, tak nálev je za tepla získaný vodný výluh. Léčivka se přeleje vroucí vodou, nádoba se přikryje a na teplém místě se nechá stát asi 20 minut. Nálev se scedí. Běžně nálevu říkáme čaj, podle nejběžnějšího produktu nálevu. Stejným způsobem používáme luxovat nebo xeroxovat.
Tento čaj se používá při zánětu horních a dolních cest dýchacích, napomáhá rozpouštění a uvolňování vazkých hlenů.
V některých případech se používá i kůra kaštanu, a to opět v nálevu nebo i v odvaru, kdy upravuje cévní a lymfatické poruchy, působí hojivě při hemeroidech a křečových žilách.