Toto přítulné domácí zvířátko je ve své podstatě neovladatelnou šelmou. Jeho evoluce je velmi dlouhá. Vyvinula se před 40 miliony lety a první kočky se velmi podobaly dnešním, přičemž předky většiny savců bychom vůbec nepoznali. Jak tvrdí vynálezci, tak kočka je bezchybně navrženým, relativně přizpůsobivým vražedným nástrojem a jakmile dospěl vývoj do tohoto stádia, nebylo proč se dále zdokonalovat. Je tedy vlastně vývojově dokonalá.
Její vlastnosti jako mrštnost, téměř neslyšný krok, neovladatelnost a vlastní vůle, stejně jako přirozené lovecké instinkty, se projevují zcela neočekávaně a překvapivě pod tenkým nánosem zdánlivě ochočeného zvířete. Její povaha, která nás stále překvapuje svými protiklady, kde se současně snoubí vztah a přítulnost k člověku a na druhé straně nekompromisní nezávislost a neovladatelnost.
První historické zmínky o kočce pocházejí z egyptských textů z doby asi 1500 př.n.l. Víme, že zdomácněla již ve 2. tisíciletí př.n.l z nubijské kočky plavé. Ale krátkoocasá pruhovaná kočka byla známa již daleko dříve. Ve známém staroegyptském papyru – Knize mrtvých, je oceňována jako zachránce, že roztrhala zlého hada Apopa. Ale již v té době byla kočka domácí rozporuplným symbolem smrti a plodnosti, špatných i dobrých znamení.
Egyptský kult kočky byl tak silný, že její zabití se trestalo smrtí. Tento kult souvisel s uctíváním dvou bohyň, které jsou často vnímány jako protikladné podoby jednoho božstva. Jedná se o bohyni Sechmet, která má lví hlavu a bohyni Bastet s kočičí hlavou. Divoká Sechmet, dcera stvořitelského boha Slunce Ra, byla uctívána jako ochránkyně vesmíru před zlými duchy, pohromami a morem. Bastet byla na druhé straně bohyní mateřství, lásky a plodnosti. Často byla zobrazována s koťaty. Je zajímavé, že její původní podoba byla se lví hlavou, teprve později, kolem roku 2000 př.n.l, tedy v době, kdy víme, že byla kočka domestikována, se začíná zobrazovat s hlavou kočičí. To hovoří o významu kočky jako ochránkyně. V té době byl Egypt kvetoucí zemí, pouště se ještě nerozkládaly na takové rozloze, pyramidy nestály, ale nejdůležitější bylo již tehdy pěstování obilí. A aby se obilí mohlo skladovat, bylo třeba sýpek. A tam, kde byly sýpky, byli také hlodavci, zejména oni suchomilní, jako jsou myši, myšice a krysy. A asi jedině kočka byla schopna v této lokalitě je likvidovat a tak chránit vypěstované obilí. Proto došlo ke změně symboliky bohyně, ba dokonce živá kočka se stala živým vtělením této bohyně. Byla uctívána dokonce tak, že po její smrti nosil její majitel veřejně smutek, oholil si obočí a kočičí tělo nechal mumifikovat.
Je zajímavé, že v satyrických papyrech Egypta je často popisován tzv. obrácený svět, kde myši obléhají kočky, které se brání uzavřené v pevnostech. Tuto původní myšlenku autoři Toma a Jerryho jen oprášili.
V severských a keltských mýtech je kočičí rozporuplná povaha vtělena do kočičích démonů, kteří táhnou kočár Freji, bohyně lásky a plodnosti, ale i bitvy a smrti. U keltů sloužily kočky jako obětní zvířata.
Ve starověkém Řecku byly divoké kočky spojovány s mainadami – šílenými ctitelkami boha Dionýsa, které se při svých rejích odívaly do kočičích kůží. Také jsou atributem lunární bohyně Diany.
V Číně v taoistické filosofii jsou kočky jako noční zvířata přiřazena k principu jin a vyjadřují sílu transformace. Kdežto v buddhismu jsou považovány za vtělením zla a kočka byla prokleta za svou nezávislost, že neželela a nelkala, když Buddha zemřel.
Siamské kočky byly tradičně strážkyněmi chrámů a paláců. Charakteristické šikmé oči a zatočený ocas najdeme pouze u plemen chovaných v Thajsku. Podle pověstí měla tato kočka tyto rysy proto, že upřeně pozorovala hlídaný předmět a ocas omotávala okolo něj.
V raném křesťanství se stala kočka symbolem plodnosti. Postupem doby, jak se křesťanství šířilo po Římské říši, byla pohanská božstva prohlašována za démony. Tak se také stalo, že bohyně svobody, která původně představovala nedostatek zdrženlivosti, se proměnila v potomka Satana a společnice čarodějnic. Čarodějné síly byly připisovány zejména černým kočkám. Popel z takové kočky měl zahánět zlé vlivy.
V Evropě vládla pověra, že čarodějnice létají na kočkách nebo kocourech a kojí je svou třetí bradavkou. K čarodějnicím patřily zejména černé kočky, které prý díky svým nadpřirozeným schopnostem, účastnily nočních obřadů uctívání ďábla. Kočičí oči, jako většina očí dravců, které se přizpůsobují tmě a odrážejí světlo, byly chápány jako plamenné oči ďábla. Také proto byla kočka spojována se smyslností a krutostí. V 17. století se doba vybičovala do takové hysterie, že byly upalovány nejen kočky, ale i lidé. Protestanti upalovali v dřevěných rakvičkách s podobou papeže tisíce koček. Kromě jejich představy o vymítání ďábla, měly tyto popravy symbolizovat i zkázu katolické církve. Dodnes je černá kočka přeběhnuvší přes cestu symbolem možného nadcházejícícho neštěstí.
Heraldicky je symbol kočky často využíván na erbech, a najdeme ji u Švábů, Švýcarů a Burguňců.
Mysticky je kočka jako noční zvíře téměř výhradně spojována se silami temnoty.
Ezotericky je její symbolika trochu složitější, protože je dvojitá. Na jedné straně jako solární symbol síly světla a na straně druhé jako lunární symbol, kdy měnící oči představují změny fáze Měsíce čili transformaci.
Praktický význam kočky pro člověka, kromě potěšení z její přítomnosti, je v současné době ten, že z její kožešiny jsou nejlepší ledvinové pásy, protože bioenergetické vlastnosti její srsti mají vynikající vlastnosti právě při problémech ledvin nebo při prochladnutí beder.