V historii magie a tajemna se vyskytuje mnoho zajímavých historických osobností. Dnes si řekneme něco o Alberu Velikém, jak zní jeho jméno přeložené do češtiny. Byl to hrabě z Bollstadtu a žil mezi lety 1193 až 1280. Na tehdejší dobu se dožil opravdu požehnaného věku 87 let. A to v době, kdy průměrný věk byl do 40 let.
Vstoupil do dominikánského řádu a stal se provinciálem řádu v Německu a v roce 1260 biskupem v Řezně (Regensburg) a dostalo se mu přezdívky Doktor universalis. V r. 1269 se vzdal všech hodností a uchýlil se do kláštera v Kolíně nad Rýnem, aby se věnoval přírodovědnému bádání. Papežskou bulou z r. 1637 byl prohlášen za svatého.
Spojoval v sobě přírodovědce, mnicha a mága. Napsal několik knih o astronomii, astrologii. ROzlišoval magii černou, na níž se podílejí démoni a magii přírody, kde působí přírodní síly a hvězdy a zde se nedalo použít vyvolávání duchů nebo jiná zaklínadla. Zabýval se magickými účinky kamenů a bylin a určoval, že jejich síla pochází z hvězd. Vycházel z Aristotelovského směru, že hvězdná tělesa mají vliv na sebemenší drobnost na Zemi, působí na umění a jsou průvodcem věštění.
Zabýval se také alchymií, ale jeho poznatky jsou v jeho díle velmi roztříštěné a neutříděné a rozporuplné. Snad z tohoto důvodu byl dlouho považován za velkého znalce. Ale má zásluhu na tom, že jako první použil termínu afinitao schopnosti slučování látek. Jako první sepsal pojednání O fyziognomice, vynikal v hádání z rukou, zabýval se talismany.
Jeho osoba byla obestřena mnoha legendami. Tak například se tvrdí, že vyrobil umělého člověka (někdy jen hlavu z bronzu). O rozbití tohoto umělého člověka se tvrdí, že jej rozbil Tomáš Akvinský, jeho žák, protože ho tato umělá bytost rušila ze studia stálým hovorem. Dále se o něm traduje historka, že večeřel s Guillaume II. Hrabětem holandským, v Kolíně v klášterní zahradě. Bylo to v zimě a všechno pokrýval padající sníh. Sotva hosté sedli ke stolu, sníh přestal padat, zmizel z celé zahrady a nahradily jej krásné květy a ptáci létali v korunách stromů,jako kdyby bylo léto.
Na něj navazuje Albert Malý, tato kniha byla sepsána začátkem 13. stol a navazuje v mnohém na Alberta Magna a často ji kopíruje. Je také doplněna magickými recepturami z jiných knih a najdeme v nich Paracelsovy talismany.