Představa toho, že léčitel pomáhá lidem, a tudíž se nemusí chránit je přinejmenším naivní a většinou diktována jeho egem. Je to asi na stejné úrovni,jako za nedávných dob medicíny, kdy lékaři nedodržovali zásady hygieny (viz Semmelweiss a horečka omladnic) a přenášeli z pacietky na pacientku chorobu vlastníma infikovanýma rukama jen z neznalosti věci a namyšlenosti, že nemůže existovat nic jiného než tehdejší znalosti vědy, které se říkalo medicína.
A s tímtéž přístupem se setkáváme i u léčitelů začátečníků, kteří si nejsou vědomi všech možných nebezpečí a zádrhelů léčitelského řemesla. Léčitelskou vlohu má asi 10 procent obyvatelstva. Diagnostickou asi 80 %. Ale to je jako hudební sluch. Každý z nás umí brnknout na strunu houslí – to je třeba na úrovni pohybující se virgule, ale jen ten, kdo se naučí hrát, může být ku prospěchu.
Řekněme si tedy něco o psychotronické infekci, jak to trefně nazval MUDr. Gustav Solár při Psychotronické konferenci v Bratislavě v roce 1984. Stal se tam takový případ, že z auditória vystoupil jeden mladý lékař – neurolog, a přednesl tento problém. Vyprávěl o tom, že rukou diagnostikoval jednoho pacienta s rakovinou a od té doby už tři měsíce má brnění v pravé ruce a dělá mu to potíže při operacích. Bylo mu řečeno, že se dopustil chyby a chytil psychotronickou infekci. Byla jsem požádána, abych jej tohoto problému zbavila. Protože jsem byla v té době zrovna těhotná, nemohla jsem použít klasické metody „stahování“ (musela jsem chránit sebe i své nenarozené dítě), ale použila jsem metody „vystřelení“. Když jsem mu s výdechem „vystřelila“ patologickou auru z jeho pravé ruky, bylo vidět, jak se sloupla jako rukavice a odletěla. Dělala jsem to v rohu chodby, kde jsem předpokládala, že se dlouho nikdo nebude zdržovat, že maximálně se tam bude uklízet. Nemohla jsem ji spalovat, protože jsme měli přísně zakázáno, nezapomeňte, že byl rok
1984, předvádět praktické konzultace a byli jsme pod bedlivými oky kamer a různých mikrofonů, nehledě o zajem projevující pány.
Tato patologická energie se totiž bude rozkládat tak dlouho, dokud ji nerozpustí voda nebo nespálí oheň. Kdybych ji nechala jen tak v prostoru, kde se pohybují lidé, mohl by ji někdo přijmout a měl by obdobné potíže, což se již mnohokrát stalo, že nezkušení léčitelé odhazují patologickou auru po okolí a ta tam zůstává a „lepí“ se lidem na nohy a jiné části těla. Někteří tvrdí, že ji spalují v ruce, ale pak je vidět, jak ji absorbují do sebe a pak se diví, že onemocní sami nebo se dlouho léčitelství věnovat nebudou.
A tak tedy, proč se vlastně chránit a před čím? Pokud diagnostikujeme virgulí, kyvadlem, rukama ve vnitřní auře – do 50 centimetrů od těla, je nutné pomůcky a ruce si opalovat, protože i při diagnostice se dostáváme do kontaktu s případnou patologickou aurou – biopolem, které se může uchytit na našich pomůckách nebo rukách a my můžeme jednak přenést tuto patologickou auru na dalšího pacienta, nebo v horším případě pro nás na sebe samé.
O tom, že by se nemělo léčit v pokoji, kde se spí, se myslím už dostatečně ví.
Jak tedy vypadá taková ochrana léčitele než přistoupí k pacientovi? Musí si ji vytvořit svojí vlastní vizualizací. Musí mít jasnou vnitřní představu své ochrany. Každý by si měl vytvářet ochranu vlastní, jak jemu vyhovuje. Já vám popíšu jen některé zásady. Představíme si okolo sebe ochranný obal nebo oblek, něco jako si oblékají potápěči nebo kosmonauti a tento oblek nás obepíná třeba jeden milimetr od naší pokožky. Dále si před sebou představíme skleněnou stěnu, ve které jsou jen díry na naše ruce. Něco jako digestoř. Taky třeba ve vzdálenosti jednoho centimetru od našeho těla. Na našich rukách jsou rukavice a my vystrkujeme své ruce oblečené do rukavic otvory pro ruce k pacientovi. Diagnostikujeme, snímáme a nabíjíme pořád s touto ochranou. Zvláště při snímání, dáváme bedlivý pozor, aby nic z patologické plazmy nepadalo na zem nebo se nevsáklo do naší ruky. Udržujeme kouli patologické energie v ruce, a když je dostatečně velká, tak ji opálíme nad svíčkou nebo kahanem. Někdy je vidět v plameni svíčky, jak se patologická energie pálí, plamen prská nebo barevně čoudí či jsou vidět v plameni barevné struktury ničící se ne energie, ale patologické informace v ní.
Vždycky při vytahování velice pečlivě si opalujeme ruce nebo všechny pomůcky několikrát za sebou, v některých případech tak dlouho, až nás ruka začně pálit – v případě rakoviny, zánětů a strukturované patologické aury.
Mně se stalo dokonce i to, že jsem si i při dálkové diagnoze „natáhla“ patologickou energii, ještě, že jsem byla automaticky zvyklá virguli i ruku opalovat, protože se jednalo o rakovinu. Bylo by to nepříjemné to na někoho dalšího přenést. Nemůže se přenést sice choroba, ale příznaky. Dokud
si na sebe člověk nepřenese nic, tak tomu většinou nevěří. Ale asi každý se musí jednou spálit, tak jako to dítě, aby uvěřilo, že kamna jsou žhavá.
Když dokončíme diagnózu, opálíme si důkladně pravou ruku a zavřeme ji v pěst, a držíme po celou dobu nabíjení, pokud si nekontrolujeme virgulí stav naplnění organismu. V této podobě nevyzařuje a můžeme zabránit tomu, aby nám případná destruktivní energie „nekapala“ po místnosti. Když dokončíme nabíjení, opálíme si důkladně i levou ruku a také ji zavřeme v pěst. Opálíme i virguli nebo kyvadlo. To neumýváme, protože bychom zničili informaci a jeho „navyklost nebo nacvičenost“ na nás. Odejdeme se zavřenýma rukama k umývadlu a ještě si důkladně ruce umyjeme. Většinou je potřeba mýdlem, protože když používáte svíčku, jsme celí od sazí.
Po umytí rukou přejedeme podél svého těla a sesbíráme případnou patologickou energii, která se mohla usadit na naší průhledné skleněné stěně a na našem kosmickém obleku. Sebereme tuto zbytkovou energii a také ji spláchneme do vodovodu. Teprve teď můžeme svoji ochranu myšlenkově rozpustit. Když přistupujeme k dalšímu pacientovi, vytváříme ochranu novou.
Ochrana, pokud je jen energetická, tak většinou nestačí. Musíme si vytvořit také ochranu informační. Určitě se vám už stalo, že vám někdo z okolí „zastavil“ virguli nebo kyvadlo, nebo jejich výsledky byly zcela nesmyslné. Pomineme nezkušenost a nevycvičenost na tento druh diagnostiky a zaměříme se na další možné způsoby vysvětlení. Zkušený diagnostik pozná, že informace je něčím rušena (že se mu do toho někdo „naboural“) a automaticky měření opakuje, samozřejmě již s ochranou.
Je dobré se nacvičit v duchu na heslo „ochrana“ a pod tímto heslem se bude skrývat celá naše představa obleků, případně poklopů, stříbrných vajíček či zlatých koulí okolo sebe. Je důležité, abychom se v té své ochraně cítili pohodlně, protože některé formy můžete vyrobit příliš neprodyšné a budete se energeticky dusit. Ale chce to trochu tréninku a vyzkoušet, co je pro nás přirozené. Ta trocha námahy stojí za bezpečí svoje i pacientů.