Korál

Korál patří mezi tak zvanou organiku (také perly a jantar). Z hlediska zoologického jsou koráli třídou mořských láčkovců. Známe okolo 6000 druhů. a pro klenotnické účely má význam pouze červený korál (Corallium rubrum), který patří k tzv. útesotvorným korálům. Ty se nejčastěji táhnou podél pevnin nebo obklopují ostrovy. Jako je například velký bariérový útes o délce více než 2300 km u východního pobřeží Austrálie

Vytváří vidličnatě rozvětvené trsy až 40 cm vysoké a 4 cm tlusté. Po odumření se tyto trsy zbavují kůry, čistí, řežou na kusy a pak brousí a leští. Nacházíme je často ve Středozemním moři. Ještě cennejší jsou tmavočervené korály japonské, které mohou dosahovat až krvavě červené barvy. Nazývají se moro. Také je velmi hledaný a ceněný černý korál (corali negri, capiresi), který se používá hlavně ke zhotovování smutečních šperků. Nachází se u Havajských ostrovů a u ostrova Mauritius. Nazývají se akabar a mají délku až 3 m a průměr 25 cm. Existují dokonce i modré korály (akosi) , a to v Západní Africe u pobřeží Kamerunu, které jsou snad nejvzácnější.

Našly se ve vykopávkách už v neolitu, období před 12 tisíci lety. Byly oblíbené ve starém Egyptě, znali je i staří keltové. Název velmi pravděpodobně pochází od nich.

Korál či vodní strom, jak je tento „kámen“ v některých jazycích nazýván, má podobnou symboliku jako strom (osa světa) a symboliku hlubiny (počátku světa). Jeho červená barva je spřízněna s krví. Má nerovnou a utrápenou podobu a všechny tyto znaky z něj vytváří symbol útrob.

Podle řecké legendy vznikl z krve Medúzy, jedné z Gorgon. Ale spíše právě hlava Medúzy, kterou jí usekl Perseus se proměnila v korál a z vytrysknuté krve se zrodil Pegas. To by lépe odpovídalo vnitřní dialektice symbolů, protože hlava Medúzy, připomeňme si to, proměnila v kámen ty, kdo se na ni podívali.

Symbolismus korálu, stejně jako jeho barva, má jednu výjimečnou zvláštnost: svojí povahou se v něm shodují tři říše: živočišná, rostlinná a minerální.

U starých Řeků byl korál používán proti uhranutí, proti krvácení jako srážedlo a odvracel blesk.

Pod jménem „parthaig:, jehož etymologie je nejasná (parthicus?), sloužil korál ve staroindických textech k přirovnávání „ženské krásy“, zejména rtů. Proti všemu očekávání se u keltů nepodílel na válečném symbolismu červené barvy. Přesto archeologické doklady potvrzují používání korálu u keltských ozdob (přílby, štíty pod.), až do doby, kdy jej Keltové nahradili červenou glazurou, kterou vynalezli.

Útvar organického původu, který se v symbolice uplatňuje stejně jako jiné drahé kameny. Podle Ovidia (Metamorfózy) vznikly korály z kapek krvi, které dopadly do písku po odtětí hlavy Medúzy gorgony. Toto se vztahuje na větvičky červených korálů, které se z tohoto důvodu používaly jako ochranný amulet proti uhrančivému „zlému“ pohledu. Podle jejich červené barvy byly spojovány s Marsem. Léčivý účinek popisuje antický lékař Pedanios Dioscurides a nazývá je mořskými keři. Ve starověku se věřilo, že voda, která není pitná se ponořením korálů může na pitnou změnit a že korál je schopen chránit vodu před otravou. Korály symbolizují tvořivé síly sídlící ve vodách a ve staré Číně byli symbolem dlouhého života. Opracované větvičky korálů se nosily jako šperk. Tvary malé ručičky sevřené do pěsti, ze které vyčuhuje palec (fík) jako falický symbol nebo i přímo broušené kousky ve tvaru lingamu se používaly na odpuzování zlých démonických sil. Ještě dnes jsou, zejména v Itálii oblíbené amulety z červených, zřídkakdy bílých nebo tmavých korálů.

V emblémové knize alchymistů Atalanta fugiens (1618) je znázorněn rybář, který z moře vytahuje červené a bílé korály – symboly prahmoty (materia prima), jejíž základ již sice existuje, ale ještě nevytvrdnul (nebyl zpevněn) na vzduchu. V astrologii se tmavé korály spojují se Saturnem, světle červené s Venuší.

Jak popisuje Avicena, tak se ve středověku používaly jako lék na oční choroby. Astrologicky se řadí ke Štíru a má vliv na základní, kořenovou čakru. Posiluje intelekt, příznivě působí na urologický systém.